Za Bad Ischlem to stáčíme k jezeru Attersee a s podvečerem naivně, v milionářském výletním středisku, hledáme nocleh. Říkám, že si klidně vlezu pod celtu, což Petr po neblahých zkušenostech raději odmítá a po chvíli přijíždí se dvěma jednolůžáky po 42 Eurech.
V devět ráno druhý den už objíždíme zamlžené jezero. Na moje přání se k Traunsee vydáváme přes vysoko položené sedlo po nejposlednějších okreskách, končících cedulí „Jen pro vozidla lesní správy“. Na šotolinovém sjezdu údolím to už nevydržel držák karbidky, a tak skončila v batohu.
U jezera nás čekalo milé překvapení. Vedle restaurace, kde si pokouším nacpat játrový knedlíček o průměru osm cm do úst, je zrovinka nějaké motocyklové muzeum. Hostinská volá majiteli, že tu parkují nějací podezřelí motoristé. Ještě nás neviděl, a už podle stroje prý věděl, která bije. V nejkrásnějším muzeu, jaké jsem kdy viděl, jsme v úžasu strávili příjemnou hodinku. Na severu jezera je Gmunden se stovkami jachet připomínajících atmosféru Saint Tropez.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Za Schamsteinem nás už nečeká žádné krkolomné stoupání, tak vracíme „rychloběžku“. Svižným tempem přes Schamstein, Sieming, Sankt Florian, Mauthausen a opětovně Freistadt do Čech. Nocujeme v tábornickém stavení uprostřed šumavských lesů zvaném Fort Hazard. Zde trempové trávívají bez elektrického proudu svobodné víkendy, spíce v ložnicích po dvaceti.
Ráno se myjeme ve kbelících s vodou z ranní rosy a k polednímu již zastavujeme před servisem v Budějicích. Potřásáme si pravicemi za dobře odvedenou práci a já to pak beru na Hlubokou. Nemohu si odpustit poznámku, že alpská krása je drsná, ale malebné kopečky Povltaví mě, rodilého Čecha, vždy dostanou.
Doufám, že se Javůrek za sedm dnů na trase 1160 km dostatečně provětral, tak zas někdy na shledanou
Libor Marčík